Hrob číslo : 4 |
||||
| Zobrazit polohu hrobu v plánu hřbitova | ||||
Příjmení Jméno, Ostatní informace | ||||
| Klimsa Adolf, Vedoucí učitel, St. Maurenzen , (Mouřenec) , * 15.08.1856, † 06.07.1919 | ||||
Informace o hrobu | ||||
| Obruba : | kamenná | |||
| Náhrobek (bez kříže) : | kamenný | |||
| Nápis : | v kameni nápisové desky (náhrobku) | |||
Odkazy na zdroje dalších informací | ||||
Článek německého podpůrného spolku.  | ||||
Kronika obecné a národní školy Mouřenec 1921-1946-1961  | ||||
Poznámky | ||||
| • | Adolf Klimsa (*14. 8. 1856 v Seewiesenu čp. 94 u Schüttenhofenu / Hartmanic, † 6. 7. 1919 (ve věku 62 let) v St. Maurenzen). Adolf Klimsa působil jako ředitel školy na Mouřenci od jejího otevření 1. října 1901, kdy školu navštěvovalo celkem 159 dětí (70 chlapců a 89 dívek), z toho 4 děti české národnosti. Školu řídil a vedl až do své smrti 16. července 1919. Vzpomínky jeho syna Franze Klimsy: „Můj otec Adolf Klimsa studoval na utrakvistickém gymnáziu [tj. na škole, kde se předměty vyučují jak ve státním jazyce, tak v jazyce národnostní menšiny] v Klatovech 2 nebo 3 třídy, projevoval malou píli, proto ho otec August vzal opět domů a vyučil ho u svého bratra Petera Klimsy, který byl truhlářem v Kundraticích u Hartmanic. Po nějaké době otce Adolfa natolik unavil, že ho naléhavě žádal, aby mohl pokračovat ve studiu. Dlouho byl odmítán, ale nakonec dědeček August souhlasil. Adolf dokončil 3. ročník gymnázia a poté nastoupil na učitelský ústav v Českých Budějovicích, protože ve 2. ročníku mu bylo již 20 let a nyní musel narukovat. Jeho pluk odjel v roce 1878 do Bosny na okupaci. Strýc jeho otce, který byl opatem [cisterciáckého opatství] Hohenfurth [dnes klášter Vyšší Brod, okres Krumlov], ho dokázal uvolnit z armády a umístit jako dočasného učitele v Meinetschlagu [dnes Malonty, okres Krumlov] u Kaplice [dnes Kaplice]. Prosby k dědečkovi, aby mu dal peníze na další studium, byly neúspěšné. Jako zatímní učitel v Sonnbergu v jižních Čechách se Adolf seznámil se selskou dívkou Annou Wegenkittelovou [narozenou 1. května 1859, zemřelou 27. prosince 1938], která ho zaujala svým krásným hlasem sborové zpěvačky. Jeho otec byl stejně jako jeho dědeček velmi muzikální a později ovládal mnoho nástrojů: smyčcové a drnkací nástroje, violu, basové housle, kytaru, fagot, trubku, křídlovku, altový roh, klarinet, klavír a varhany. Otec této dívky [Paul Wegenkittel] pak otci vyplatil zálohu a nechal ho dva roky studovat na učitelském ústavu v Klagenfurtu, kde se vyučovala dobrá hudba. Když ji dokončil, byl zaměstnán v okrese Schüttenhofen v Zwischen u Unterreichensteinu. Nyní se oženil se svou nevěstou Annou Wegenkittelovou ze Sonnbergu, mou dobrou matkou. Otec byl velmi pracovitý člověk, který se nikdy nešetřil. Školní zahrada v Maurenzenu, nejprve u staré školy, od roku 1902 pak u nové školy, byla vzorem pro celý okres. S velkou zručností a láskou pěstoval růže a karafiáty. Také rouboval ovocné stromy a dával je zdarma k dispozici zemědělcům. Rád kouřil dýmku a popíjel dobrou kapku piva, zejména o svátcích. Byl zdatným učitelem na základní škole a také konzervátorem. Velmi zručně vycpal mnoho set zvířat pro své i okresní školy a vydělal si tak na tabák a pivo. Nikdy nebyl nemocný, ale v posledních letech života si stěžoval na bolesti hemoroidů, které se snažil zahnat Kneippovými knihami a studenými sedacími koupelemi. Čtrnáct dní před smrtí měl zácpu, a když konečně navštívil lékaře, byla mu diagnostikována rakovina konečníku. Druhý den byl poslán do nemocnice v Klattau na operaci. Lékař ho předem vyšetřil, zjistil zánět pobřišnice a zakázal převoz. Nechal mi ampulky s morfiem v injekcích na zmírnění strašných bolestí, abych mu je mohl píchnout sám. Dne 6. července 1919 mi můj dobrý otec zemřel v náručí.“ Hrob jeho manželky Anny je bohužel neznámý. Jejich bývalý dům v Sonnbergu č. 6 existuje dodnes. | |||
Fotografie hrobu | ||||
|
