Hrob číslo : 2 |
||||
| Zobrazit polohu hrobu v plánu hřbitova | ||||
Příjmení Jméno, Ostatní informace | ||||
| Kordik Wenzel, Farář, St. Maurenzen, (Svatý Mouřenec) , * 05.06.1810, † 03.07.1885 | ||||
Informace o hrobu | ||||
| Obruba : | kamenná | |||
| Nápis : | kamenná deska na zdi | |||
Poznámky | ||||
| • | Z fotoalba pra-pra-prastrýce Wenzela Kordika, Faráře v kostele Sv. Mouřence na Šumavě Wenzel Kordik byl pohřben na hřbitově u kostela Sv. Mouřence. Jeho hrob je vpravo od vchodu do kostela. Mnozí to místo znají, ale sotva si toho všimli. Wenzel Kordik, který byl ve skutečnosti pokřtěn jako Johann Wenzel Kordik, se narodil 5. června 1810. Jeho rodina byla od roku 1792 statkáři v Birkau/Březi - Čachrově na úpatí Šumavy. Zámek existuje dodnes. Jeho otec Johann Kordik (1763-1823) se oženil s Monikou Nepomukenou Adlerovou (1777-1850). Monika byla dcerou Tobiase Raphala Adlera (1741-1810). Založil sklárnu Tafelberg, nazývanou také Tobiashütte nebo Antoniahütte v Aussergefild/Kvilda. Johann Kordik a Monika Adler měli 14 dětí. Monika Kordik byla také označována jako matka kořenů, protože její děti a vnoučata byli příbuzní mnoha rodin. Vnuk Josepha Kordik (1854-1918) se provdala za Johanna Aussprunga (1853-1926) z Neustadlu/Nového Městečka. O sourozencích Wenzela Kordika se toho ví jen málo. Nejstarší bratr Augustin Kordík, narozený roku 1804, byl soudcem v jihočeském městě Tábor. Byla tam jen jedna fotka o 2 roky mladší sestry Sofie, která byla provdána za Maxmiliána Appelbauera. Mladší bratr Emanuel Kordik (1811-1889) vedl panství Birkau až do své smrti. V 60. letech založil spolek „Böhmerwald“. To propagovalo zájmy Šumavy v Praze. Otec Karla Klostermanna, Dr. Josef Klostermann z Bergreichensteinu/ Kašperských Hor byl členem tohoto spolku. V roce 1879 byl Emanuel Kordik císařem za svou angažovanost vyznamenán Rytířským křížem Řádu císaře Františka Josefa. Jeho dcery se provdaly do rodiny Müllerových - statkářů v Seewiesenu/Javorné, Herbstů - statkářů v Kundratitz/Kundraticích a rodiny Ascherlů - sklářů a statkářů v Neubrunstu/Nový Brunst. Syn Wenzel Kordik převzal panství v Birkau a nadále ho vedl. Dnes Nejznámějším bratrem byl Johann Baptist Kordik (1815-1889). Získal doktorát jako praktický lékař a usadil se ve Weitře v Dolním Rakousku. Po revoluci v roce 1848 byl zvolen prvním starostou města. Tento úřad zastával v letech 1850-1855. Poté, co v roce 1851 objevil léčivý pramen, byl v Gabrielentalu postaven pomník. Ten byl pojmenován po něm. Kámen s obrázkovým medailonem je u města Weitra. Dr Johann Kordik se oženil se Sophií Elisabethou von Hafenbrädl (1816-1896), která pocházela z baronského rodu Hafenbrädlů z Eisensteinu. S více než 40 sklárnami byli Hafenbrädlové nejvýznamnějším rodem sklářských pánů ve střední Evropě. Založili také vesnici Hurkenthal/Hurka a nedaleko Eisensteinu nechali postavit hrad Deffernik. Život rodu byl součástí historie Ejzenštejna a celého Bavorského lesa a Šumavy. Po ukončení studií byl Wenzel Kordik 25. července 1833 vysvěcen na kněze. Jeho prvním místem bylo Eisenstrass/Hojsova Stráž, kde zůstal až do podzimu 1837, než přijal místo v Hammernu/Hamrech. Od roku 1845 se staral o kostel sv. Kateřiny v Hartmanitz/Hartmanicích, který byl v té době pobočným kostelem Sv. Mořice. Teprve v roce 1856 se stal Wenzel Kordik stálým farářem v Hartmanitz/ Hartmanicích. Když 5. března 1869 náhle zemřel ve věku 54 let farář ze Sv. Mouřence Johann Panek, stal se jeho nástupcem Wenzel Kordik. Tím zdědil rozsáhlou farní oblast s mnoha rozptýlenými vesnicemi a statky. K plnění mnoha úkolů mu byl přidělen kaplan Franz Ryda. O pouhé 2 roky později mu byl svěřen úřad biskupského notáře. I to byla pro farnost vysoká pocta. Díky jeho úsilí jej biskup v roce 1884 jmenoval osobním děkanem. Byl přímo podřízen biskupovi. Jako osobní děkan se musel starat o liturgii v jednotlivých farnostech a také pomáhat a podporovat faráře v děkanátu. Když devětapadesátiletý Wenzel Kordik přišel do Maurenzen-Bergu, byl již ve špatném zdravotním stavu. Jak je patrné z historické fotografie, měl onemocnění štítné žlázy. Hrdlo oteklo většinou z nedostatku jódu. To mu ztěžovalo psaní. Svědomitě vedl církevní knihy svatého Mouřence, ale psaní bylo horší a horší. Rodinní badatelé dnes jeho písmo jen stěží rozluští. Číst církevní záznamy za působení Wenzela Kordika je zvláštní výzvou. 5. července 1885 křtil Hedviku Pfeiferovou z Nusserau/Nuzerov v úctyhodném kostele sv. Mouřence, když se zhroutil. Byl odvezen na faru do Roiska/Rajska a narychlo přivolaný farář z Langendorfu/Dlouhé Vsi mu vykonal poslední obřady. O pouhé 3 dny později byl požehnán vikářem a arciknězem Johannem Jungbauerem a pohřben na věčném odpočinku vedle vchodu do kostela. Ještě dnes jeho hrobová deska hlásí: „zemřel při výkonu své profese“. Později jeho rodina darovala desku z bílého mramoru, která byla zapuštěna do zdi kostela. Píše se: Zde odpočívá P. Wenzel Kordik, pokoj jeho popelu: čest jeho památce! Christian Aussprung Zdroje: archiv rodiny Aussprung, anno-rakouská národní knihovna, erzdioezese-wien, Porta fontium, Weitra.gv.at, hrady-zriceniny, Wudy, Häupler - vesnice a trh Eisenstein 2005, Peter Schmid | |||
Fotografie hrobu | ||||
|
